Kapitola 91

POHLED LUCIANA

Celé dny jsme s dvojčaty zůstávali v otcově pokoji. Ničeho jsme se nedotkli, ani jsme spolu nemluvili. Jen jsme tam seděli a v hlavách se nám míhaly vzpomínky na otce.

Ty vzpomínky byly tak bolestivé. Proč se člověku po smrti někoho blízkého vybaví snad každá společná vzpomínka?

A proč byly i ty šťastné vzpomínky poskvrněny smutkem? Od začátku pro nás byl otec vším. Bráv