Pohled Juliana

V duchu si povzdechnu. Lydia se ani trochu nezměnila. Pořád má stejně nevymáchanou pusu. A to je tu teprve pár minut!

„S těmi kriminálníky?“ zeptá se Evangeline a v obličeji se jí zračí obava, když se na mě otočí.

Stisknu rty a promnu si spánky. „Ehm...“

„Jo, s těmi padouchy,“ skočí mi do řeči Lydia. „Ale proč by se obyčejná služka na takové věci ptala?“

Evangeline vypadá jako opaře