Julianův pohled

„Moje noc byla skvělá. Jak se vede tobě, matko?“ zeptám se a do krku obrátím sklenici tequily.

„Velmi dobře. Rozhodl ses zůstat v ústraní. V těchto dnech slyším jen tvůj hlas,“ odpoví.

Frknu a promnu si víčka. „Až bude vhodný den, zastavím se i s Florence.“

„Je tu ještě někdo, koho bych ti chtěl představit,“ dodám s povzdechem a přelétnu pohledem prázdné chodníky.

Lapne po dechu a