Pohled Evangeline

Když jsou děti z domu, chystám se vyrazit do práce, ale v garáži nečekaně narazím na Juliana.

„Ahoj.“

„Nevypadáš dobře. Je všechno v pořádku?“ ptá se.

„Určitě,“ odpovím a nasadím statečnou tvář, ale poznám, že Julian mě prokoukl, když mě pevně chytne za ramena a otočí si mě, aby se mi podíval do očí.

„Nenes svá břemena sama, lásko,“ zašeptá jemně a v hlase mu zní soucit.

Povzdech