Pohled Evangeline

Budí mě ostré paprsky ranního slunce, které se derou oknem hotelového pokoje. Zjišťuji, že jsem usnula, ani nevím jak, jedna náušnice leží napůl rozbitá na podlaze a druhá mi volně visí z pravého ucha.

Minulá noc mi připadá jako ta nejdelší, jakou jsem kdy zažila. Proplakala jsem se ke spánku, naprosto zdrcená pohledem, který se mi naskytl u Juliana doma. Lydia Juliana nikdy neop