[Pohled Vivienne]

Jedna – dvě – tři – čtyři.

Prohlížím si krabičky cigaret rozházené po matčině posteli. Ve tváři má vepsané obavy, jak zápasí se zapalovačem, přičemž křečovitě svírá své šaty a zuří, že plamen nechce přeskočit.

„Mami, no tak. Není to znamení, že bys měla s cigaretami přestat?“ zeptám se a konejšivě jí přejedu dlaní po stehně.

Těžce si povzdechne, hlas se jí láme. „Víš ty co? Nikdy