Pohled Alarica

V duchu si odfrknu. Proč Roman zní tak ublíženě?

Místností se rozlehne tiché zalapání po dechu, což upoutá mou pozornost. Když se podívám směrem, odkud to přišlo, všimnu si, že značná část mého týmu tu scénu okatě sleduje, zvědavost z nich přímo čiší.

Otočím se zpět k Romanovi a změřím si ho od hlavy až k patě. Samozřejmě, že jsem nezapomněl. Nemůžu zapomenout na všechno to, co jsem