„Juliane…“

Její hlas byl sotva šepotem, ale proťal mlhu, která Julianovi halila mysl. Ucítil Isabelliny jemné ruce, jak ho tlačí do hrudi, a najednou se ten žár, blízkost a vášnivý polibek, který sdíleli, prudce zastavily. Bylo to jako facka ledové reality.

Srdce mu bušilo v hrudi a vzduch mezi nimi byl hustý napětím. Výtah se stále pohyboval a jeho tiché hučení jako by se vysmívalo tichu mezi nim