Julian přecházel po obývacím pokoji jako zvíře v kleci, jeho kroky byly rychlé a nepravidelné na dřevěné podlaze. Svaly měl napjaté k prasknutí a v hlavě mu vířila frustrace a nezodpovězené otázky. Ticho v místnosti přerušovalo jen opakované přehrávání téže strašidelné hlasové zprávy, která předchozí noci vyvedla jejich svět z rovnováhy. Isabelle pouštěla nahrávku znovu a znovu, prsty svírala tele