Isabelliny prsty kmitaly po klávesnici a oči měla upřené na obrazovku, jako by čísla a data, která na ni hleděla, mohla nějak vymazat vzpomínku na včerejší polibek. Naklonila se dopředu a předstírala, že je zabraná do práce, ale mysl jí neustále utíkala k tomu, jaké byly Julianovy rty na těch jejích, k intenzitě onoho okamžiku a k šoku v jeho pohledu, který následoval, když se odtáhla.

„Soustřeď s