Julian přecházel po obývacím pokoji, telefon svíral v ruce tak pevně, až mu zbělely klouby. Prázdný dům na něj působil tísnivě, ticho bylo ohlušující. Každé tiknutí nástěnných hodin jako by se mu vysmívalo a natahovalo jeho úzkost sekundu po sekundě. Isabelle šla pozdě, příliš pozdě na to, aby to znamenalo cokoli jiného než potíže.

Když se snesl večer a po ní stále nebylo ani vidu ani slechu, jeho