Julian seděl sám v poloztemnělém obývacím pokoji a hleděl na dveře, kterými Isabelle při odchodu práskla. Ozvěna jejích kroků utichla, ale její poslední slova ho stále pálila v mysli. Její nedůvěra, její hněv... dívala se na něj, jako by byl nějaký padouch, který si vymýšlí historky ze žárlivosti. Neviděla to, co viděl on; nechápala hrozbu, kterou pro ni, pro ně oba, Valerious představoval.

S hlub