Isabellina víčka se zachvěla a otevřela se do proudu slunečního světla, které pronikalo žaluziemi a ozařovalo místnost nevítaným jasem. Jak tam tak ležela, bodavá bolest ze zrady z předešlé noci se jí začala vracet do vědomí. Romanova samolibá tvář, jeho stisk na jejím zápěstí, jeho posměšná slova – to vše se jí v mysli přehrávalo jako krutý film v nekonečné smyčce. Cítila, jak v ní stoupá známý n