Isabelle nemohla spát. Napětí ve vzduchu bylo příliš husté, protkané tajemstvími, která cítila, ale zatím jim nerozuměla. Ležela vedle Juliana a v matném světle studovala jemné rysy jeho tváře, sledovala, jak se mu i ve spánku krčí čelo. Od chvíle, kdy Roman před dvěma dny vyslovil jméno Lydie Beaumontové, byl Julian jako na trní, napjatý a křehký způsobem, jaký u něj nikdy předtím neviděla. Jeho