„Strýčku! Strýčku!“ křičela Willow, když se řítila ze schodů a běžela k Julianovi.

„Bože, Willow, přestaň utíkat,“ zasténal Julian a široce rozpřáhl náruč.

Zasmála se a vletěla mu do náruče. „Já neupadnu.“

„To člověk nikdy neví.“

„Takže, našla jsem tyhle šaty. Zapomněla jsem, že mi je máma koupila,“ odtáhla se od něj a zatočila se, aby mu šaty na sobě ukázala.

„Týjo, moc ti sluší,“ nasadil překvap