Danteho pohled

Slyším tu zmiji, jak pořád dokola ječí: „Máš padáka!“, ale víc mě zajímá ta milá dáma, co mě vede na ošetřovnu.

Prakticky mě drží za ruku, jako bych byl nějaké batole. Snažím se ruku vyprostit, ale ona mě chytne pevně.

„Jsem Sloane; asistentka slečny Sterlingové. Jak se jmenuješ?“ konečně prolomí ticho.

„Jsem Dante.“

„Ráda tě poznávám, Dante.“

„Poslouchejte, dámo, nebudu si tu hrát