Konečně jsme doma a já si uložím fotky do rohu jako přípravu na zítřek. Jsem na sebe vlastně docela pyšný. Nemůžu se dočkat, až uvidím ten zkamenělý výraz té zmije, až se na ně podívá.

Když o tom tak kriticky přemýšlím, myslím si, že mě žere. Jo, to by vysvětlovalo její neschopnost dnes odpoledne vypustit jediné slovo. Mýlil jsem se, když jsem na to koukal jako na psychiatrický případ. Možná se uv