Pohled Vivienne

Křiknu na rozloučenou a zamávám Dantitovi, ale on se neohlédne. Pokračuje v chůzi, až mi zmizí z dohledu.

„Vivienne, koukej nasednout do auta,“ naléhá Jule.

Sjedu ho naštvaným pohledem. „Jule, jsi sám ďábel. Dantito se mi zrovna začínal otevírat, ale ty jsi musel všechno zkazit. Proč jsi sem vůbec jezdil? Kdo tě prosil, abys mě vyzvedl?“

Ignoruje mě a prohodí: „Páni, to jsou květin