Malachi měl na tváři letmý úsměv, když kopal po Rowanině boku, lopata se v jeho rukou pohybovala rychle a jistě. Mokrý písek a bláto se shora neustále sesouvaly, ale on pracoval bez přestávky a s naučenou lehkostí je odklízel.

Kopali dál, bez ustání, a neustále udržovali mezeru tak akorát širokou, aby jí mohl prolézt člověk – a nakonec se lidé zevnitř vyškrábali ven.

„Utíkejte! Hned!“

Rowan si s ú