Zeď před nimi nebyla z obyčejných cihel a malty. Byla masivní – z litého betonu, vyztužená jako nějaká zatracená pevnost.

Normálně by ji Rowan prostě rozmetala na kousky a měla by to z krku. V hlavě jí ale znělo Tobiasovo varování: Žádné výbušniny. Ne v podzemí.

Jeden chybný krok a uvízli by v tunelu smrti, do kterého by se hrnula tisícovka zombií. A na takovém místě se nedá utéct, nedá se schovat