Puch hniloby a vytí nemrtvých mu explodovaly v lebce.

Čím byl nervóznější, tím hůř si vedl.

Právě tehdy se mu v uchu rozlehl klidný a vyrovnaný hlas.

„K čemu ta panika?“

Ten hlas byl tak vyrovnaný, jako by sáhl až do jeho srdce a zaplavil ho vlnou síly.

Cvak.

Nasměroval klíč do zámku.

Prásk!

Když se dveře rozletěly, vtrhl dovnitř nápor čerstvého vzduchu.

Torin vyvedl všechny z té staré budovy. Prv