Krví zamazané tváře zombíků se rychle blížily, příliš blízko na to, aby se člověk cítil v klidu. Naštěstí byli stále ještě „čerství“, bez jakéhokoliv zápachu rozkladu nebo hnijícího masa, ze kterého by se vám chtělo zvracet.

Vypadali prostě jen hladověji a zleji.

Každý z nich měl rozevřené čelisti tak široce, až se jim koutky úst trhaly do masa, krev jim stékala dolů a vyli jako vyhladovělí vlci.