Cassian se neobtěžoval s odpovědí – jeho mlčení mluvilo za vše.

Magnus se opřel v křesle a sledoval svého jediného vnuka, jak odchází. Z hrudi mu unikl hluboký povzdech, pak další a další. Čím víc o tom přemýšlel, tím víc si byl jistý.

Hah… komu něco nalhávám? Jestli budu čekat na to, až Cassian přivede domů nějakou dívku a usadí se, nedočkám se do konce života. Ten kluk má všechno – mozek, vzhled