Ach, jak úsměvné!

Měla by Maeve říct, že je Arthur velmi výřečný, nebo by ho měla nazvat bezcitným?

Maeve si ho měřila výsměšným pohledem. „Tak to ti asi musím poděkovat.“

Arthur si okamžitě setřel slzy a radostně vstal. Dokonce se pokusil k Maeve přiblížit, ale ta o několik kroků ucouvla, aby se mu vyhnula.

Bylo těžké si představit, že muž s takovou povahou je ve skutečnosti její biologický otec.