Maeviny ruce se úzkostí třásly, ale jelikož měla končetiny svázané provazy, byla bezmocná a nemohla dělat nic jiného než na paní Thorneovou slabě volat.

Přesto k ní stará dáma ani nezvedla oči.

Maeve cítila, jak se jí srdce pevně svírá, jako by ho někdo popadl a zmáčkl. Bylo to tak dusivé, že nedokázala ze sebe vydat ani hlásku.

Znovu se vynořil ten stejný strach, jaký měla při pomyšlení na ztrátu