Při té myšlence se Danteho dřívější kousky zdály být méně podstatné. Za dobrého člověka ho však rozhodně považovat nemohla.

Pro tuto chvíli neměla Maeve žádnou možnost, jak z jeho sevření uniknout.

„Brzy mi bude dvaadvacet,“ vyhrkla náhle v naději, že tímhle způsobem potlačí strach, který z něj měla. „Dokud se mě nebudete dotýkat, půjdu s vámi po dobrém.“

Jednoduše nesnesla, aby se jí dotýkal jaký