*****Xanderův pohled*****

Vejdu do jejího pokoje bez klepání, za což si od Evie vysloužím zalapání po dechu. Otočí se ke mně.

„Promiň… já jsem jen… je toho na mě moc!“ vyhrkne ze sebe. Pevně zatnu pěsti, abych ovládl svůj vztek.

Nemůže prostě říct ano? Co je na tom tak těžkýho! V životě mě nikdo neodmítl a nehodlám s tím začínat dneska večer u ní!

„Proč mi prostě nemůžeš odpovědět? Stěžuješ si