Dveře za ním s tichou konečností zaklaply.

Dominic chvíli nehybně stál, prsty stále sevřené na klice. Čelist měl zatnutou, oči upřené na vzdálenou stěnu ložnice. Stále byl omráčený tím, co se stalo.

Pomalu vydechl a pak protáhl krk, až mu v něm zakřupalo. Její hlas mu zněl v hlavě.

„Celý můj život mi ukradli lidé jako ty...“

Nelíbilo se mu, jak ta věta v něm doznívá, a rozhodně se mu nelíbilo, jak