Když se vraceli do sídla, do nosu ji udeřila vůně čerstvého pečiva a kávy.

V břiše jí zakručelo a ona si uvědomila, jaký má hlad, zvlášť když na té včerejší svatbě skoro nic nesnědla.

Dominic, který šel napřed, už seděl v čele stolu a ležérně projížděl telefon s kouřícím hrnkem v ruce.

Jeho tvář byla nečitelná, příliš vyrovnaná. Ani náznak viny. „Sedni si. Musíš mít hlad,“ řekl, aniž by vzhlédl od