„Moje.“

Žaludek se jí sevřel.

Mělo ji to rozzuřit. Nebyla jeho. Nebyla majetkem nikoho, koho by si mohl nárokovat. A přesto...

V hrudi ji rozbolelo místo, pro které neměla jméno.

Ticho místnosti ji pohltilo. Serena nehybně seděla na studené podlaze s koleny přitisknutými k hrudi a čelem lehce opřeným o ně.

Dominicův hlas – klidný, hluboký, neomluvný – jí v mysli hrál dokola jako prokletá melodie,