Měsíc visel vysoko a bledě na noční obloze a zaléval Dominicovo sídlo přízračnou září.

Celá budova byla zahalena do ticha, až na občasný šepot větru šelestícího ve stromech venku.

Chodby sídla byly tiché, tlumená světla vrhala na stěny dlouhé stíny. Dominic jimi proplouval jako duch, kroky bezhlučné, víno a večeře z dřívějška mu těžce ležely v žaludku.

Došel k Serenině pokoji a zaváhal před dveřmi