Její pohled zabloudil k oknu, kde měsíční svit dopadal v jemných stříbřitých pruzích na vyleštěnou podlahu.

Někde za těmi skleněnými tabulemi svět dál žil svým životem.

Dominicova slova z dřívějška se jí v hlavě přehrávala jako zaseknutá nahrávka.

„Nenechávám věci být, když jde o tebe.“

„Jsi moje žena.“

„Kdykoliv, Dračice.“

Jen při vzpomínce na to, jak to řekl, se jí sevřel žaludek. Hřejivě, jistě