Massimo Valenti se tiše zasmál, ten zvuk byl hluboký a téměř pobavený, když od ucha oddálil jednorázový telefon. Světlo z jediné lampy k jeho tváři nedosahovalo a nechávalo jeho rysy napůl pohřbené ve tmě. Slušelo mu to. Vždycky to tak bylo.

Dominicův hlas mu v mysli stále slabě dozníval – opanovaný, ostrý, napjatý pod povrchem sebekontroly. Tak moc se mu podobal. Stejná tvrdohlavá pýcha. Stejné p