Vykulí oči. Obvykle nejsem ten typ, co by nadával. Ale jsou prostě lidé, kteří do toho milosrdného Samaritána uvnitř vás kopou tak dlouho, dokud v něm nezbude žádná dobrota. On je jedním z nich.

„Klídek. Tu kartu skoro nepoužíváš—“

„Protože je pro nouzové případy,“ vyštěknu. „Vrať ji. Hned.“

Mátožně se postaví na nohy. Zdá se, že se mu břicho za posledních pár měsíců zdvojnásobilo. My ostatní chřa