NORA

Probouzím se s pocitem, jako by mě pohltil mrak.

Protáhnu se na sametově hebkém povlečení a zamručím do polštáře. Tenhle polštář má snad nadpřirozené schopnosti. Což se hodí, protože když se přetočím na bok, s úšklebkem si uvědomím, že mě všechno bolí.

Stehna? Agónie. Zadek? Jako by mě ocejchovali pohrabáčem. Mezi nohama—

Prudce otevřu oči. „Panebože,“ vydechnu a rozhlédnu se po tom obrovském