„Idiotka,“ zamumlám si pro sebe. „Úplná pitomá idiotka.“

V momentě, kdy zaslechnu jeho boty na laminátové podlaze, ztuhnu. Jeho stín padne na mě a zmocní se mě naprosto reálný strach, že právě přicházím o svůj příjem.

Prosím Bože, ne.

„Tady.“

Zírám na sklenici vody, kterou mi podává. „Voda?“

„Je k pití. Nebo ji na sebe můžete vylít – podle toho, co potřebujete víc. Nemůžu říct, že bych si v obou p