NORA

„T-teto Noro?“

„Ahoj, Jaci.“

Zním hloupě vesele, vzhledem k tomu, že sedím uprostřed našeho rozbitého konferenčního stolku, pokrytá škrábanci a modřinami, zatímco mi z paží a nohou vytéká čerstvá krev.

„C-co se stalo?“

„Hm, já jsem jen— upadla. Jsem v pořádku, přísahám.“

Pomalu mě obchází. Spodní ret se mu chvěje, ale moc se snaží to udržet v sobě. Proto je to chvění čím dál výraznější. Nemůž