NORA

Chrrr-pfff-chrrr-pfff-mimimi.

Nikdy bych si nepomyslela, že budu vděčná za to Rileyino hloupoučké chrápání.

Ale právě teď mi to dává sílu žít.

Dává mi to naději.

Dává mi to něco, na co se můžu soustředit, kromě té děsivé, panické tíhy, která se mi usadila na hrudi a s každou minutou těžkne.

Podívám se na hodinky. Je to už dvaadvacet minut a Jace pořád nevyšel z koupelny. I z toho začínám být