Vitalij stále neříká ani slovo, a to mě vytáčí. Takže prostě mluvím dál. „Ať už si věříš čemu chceš, na Viktorovi mi záleží. Nikdy bych ty informace nezveřejnila. Ani bych se neodvážila–“

„Věřím ti.“

Zarazím se. „C-cože?“

Zakloní se a smete si z kalhot neviditelné smítko. „Pokud jde o vysvětlení, to tvoje dává smysl.“

Chvíli na něj zírám a pak si povzdechnu. „Jo, tak to zkus říct svému tvrdohlavém