VIKTOR

ŤUK, ŤUK, ŤUK…

Oleg si tímhle způsobem vyklepává rytmus celou tuhle zatracenou schůzi a já už mu každou chvíli vletím na záda, jestli s tím sakra hned teď nepřestane.

„Děje se něco s tvým prstem, strýčku, nebo chceš něco říct?“

Ťukání ustane.

Díky zasranýmu bohu.

Pak ale místo toho začne mluvit a já okamžitě lituju svého rozhodnutí se ozvat.

„Mám obavy, synovče.“

No nepovídej. My všichni má