„Poslouchej mě pozorně, ty neužitečnej malej švábe. Jestli se ještě někdy přiblížíš k Noře nebo k těm dětem blíž než na dva státy, zabiju tě vlastníma rukama. Udělám to na veřejnosti, za bílého dne, jen abych dokázal, že můžu. Slyšíš mě?“

Rychle přikývne. V jeho souhlasu je naděje. Zoufalá potřeba věřit, že i když možná přišel o všechno ostatní, život mu zůstane.

„Dobře. Teď mi sakra zmiz z očí.“