Zasměji se, když jí slaná tříšť z přídě políbí tváře. „Když jsem byl mladší, nebyl jsem tak sebevědomý. Rozhodně jsem nebyl charismatický. A nikdy jsem neměl důvod být ochranitelský.“

„Nevěřím ti. Ale i kdybych věřila, řekla bych, že to zní, jako by ses stal člověkem, kterého jsi nejvíc obdivoval. To je krásné, víš. On v tobě pořád žije. Jsi jeho živoucím pomníkem.“

To mě zaskočí. Podívám se na ni