Na jeho tváři není ani špetka výčitek. Jeho úsměv vypadá maniakálně a stále se ke mně přibližuje víc a víc.

„Udělal jsem, co jsem musel. Udělal by to každý velký pachan.“

„Jenže ty nejsi pachan.“

Zavrčí a vycení zuby. „Jsem, kýmkoli si sakra chci být. A ty budeš taky tím, kým tě sakra budu chtít mít.“

Po páteři mi přeběhne mráz. Žluč v mém hrdle stoupá výš. Soustřeď se, Noro. Konečně mluví. „Takže