„Očividně nejsi.“

Pokusí se mě dotknout, ale já před ní ucuknu. „Vrať se do postele, Noro.“

„Pojď se mnou.“

„Potřebuju být sám.“

„To, co potřebuješ, je–“

„Co tě k sakru vede k tomu, že si myslíš, že víš, co potřebuju?“ vyštěknu a prakticky na ni plivnu ta slova. „Já jsem ten zasraný pachan. Já jsem ten zasraný šéf. Kdo si sakra myslíš, že jsi ty?“

Zatne zuby a v jejích modrých očích se zableskne.