Otevře pusa, aby něco řekl, ale já mu nedám šanci.

Jednou vystřelím.

To stačí.

Rozplácne se na podlaze a krev se mu kolem hlavy rozlije ve dvou dlouhých pramíncích jako ďábelské rohy. Upustím zbraň a popadnu Jace, který mi objetí oplatí s nečekanou silou. Jakmile ho mám v náručí, ta bodná rána najednou tak moc nebolí.

„Jsi v pořádku?“ zasípám.

Kývne mi na hrudi. „Teď už jo.“

58

VIKTOR

Nechám se ob