Pohled na Gideona, jak se tak radostně usmívá na toho otravného spratka, ve mně něco zlomil. Stálo mě to hodně soustředění, abych maskoval své emoce, než jsem odešel z kanceláře.

Nejenže si ten malý puberťák myslel, že se mnou může mluvit jakkoli, ale co mě naštvalo víc, byla skutečnost, že tam Gideon jen tak stál, nechal to stát a pak toho kluka prosil, aby odešel, místo aby trval na tom, aby se