Silas svíral Heleninu studenou, chvějící se ruku a palcem jemně přejížděl po její vlhké dlani.

„Dívej se mi do očí a nebudeš nervózní.“

Jeho hlas byl tichý, a přece pevný, a pronikal tlumeným hučením hudby.

Helenin pohled se zvedl a setkal se s jeho.

V tom okamžiku svět kolem nich pohasl. Bylo to, jako by ji zasáhl blesk – záblesk, který zanechal vše ostatní ve stínu.

Jeho oči byly jasné a klidné,