**Valerio**

Všichni jsme naložení tolika zbraněmi, kolik uneseme, když nasedáme do jednoho z našich pancéřovaných SUV. Napětí a úzkost by se daly krájet. Nejdřív nikdo nemluví, ale zvědavost mě přemůže.

„Kam jedeme?“ zeptám se Chena.

Tentokrát si sedl za volant on, což mě nutí nervózně se vrtět. Raději řídím já, ale ustupuji mu, abych se mohl vzadu vmáčknout k Nově. Je vklíněná mezi mě a Nikolaje.