Zúžím na něj oči a rozhodnu se být drzá. ‚Sotva, lásko. Možná jsi toho ve sprše neudělal tolik, kolik si myslíš,‘ pošlu mu zpět a zamrkám na něj řasami.

Slyším, jak v mentálním spojení zavrčí: ‚Jen tak dál, má malá družko, a zítra, až s tebou skončím, nebudeš moct chodit.‘

Cítím, jak mi klín znovu vlhne, a on se na mě podívá s úšklebkem na tváři; očividně cítí mé vzrušení. Samolibý parchant.

V tu