*Valentinin úhel pohledu*

Declan se zastavil a podíval se na mě. „Máš pravdu. V tu chvíli mě nenapadlo, že by byly potažené stříbrem. Budeme muset dávat pozor, abychom na cvičišti někoho nezranili.“

Zvedla jsem na něj obočí: „Declane, já nemíjím. Nikdy.“

Ušklíbl se. „Dobrá, možná vezmeme nějaký nestříbrný nůž a dnes to vyzkoušíme.“

„Cože? Ty se mnou chceš bojovat?“ zeptala jsem se.

„Jasně. Proč ne